„Chcete-li kráčet po vodě, musíte vystoupit z lodi.“

Jako lipovský ministrant jsem se v květnu s o. Januszem zúčastnil exercicií na moři v Chorvatsku. Jelo nás celkem 14 z toho 2 kněží, o. Petr z Rychnova nad Kněžnou a o. Janusz z Lipové. O. Petr cestoval na své motorce a my ostatní autem. V ranních hodinách jsme dorazili do přístavního městečka Sukošan nedaleko Zadaru. V malém kostelíčku jsme s místním panem farářem a místními lidmi měli česko-chorvatskou mši svatou. Potom jsme se ubytovali na jachtě, která pro nás příštích 7 dní byla domovem. Někteří z nás již takovéto exercicie na lodi prožili a někteří byli úplní nováčci jako já s o. Januszem. Naším kapitánem byl Jirka neboli „George“ z Aše. Každý den jsme měli ve dvojicích stanovenou službu v kuchyni. Takže jsme se pěkně prostřídali a každý ukázal své kuchařské umění. Kromě vaření jsme ještě měli rozdělenou práci na lodi. Například já s Michalem jsme měli na starost doplnění pitné vody. Někteří si sebou vzali i  rybářské náčiní a chytali ryby, které potom připravili k jídlu. Každý den jsme měli mši svatou buď na lodi, nebo někde na pevnině. Také jsme se modlili ranní a večerní chvály. O. Petr nám vyprávěl biblické příběhy tzv. „témátka“, po kterých vždy následovalo půl hodinové silencium neboli mlčení, při kterém jsme o příběhu přemýšleli.

Ze začátku nám přálo pěkné počasí, takže jsme si vyzkoušeli, jak se taková jachta kormidluje, koupali jsme se v moři a někteří se nechali táhnout za lodí na laně. Také jsme se projeli na motorovém člunu, který byl součástí jachty. Potom ale začal foukat silný vítr, dělali se velké vlny a nám se roztrhla jedna plachta. Dopluli jsme s nakloněnou jachtou na jednu stranu do přístavu  Rogoznica, kde jsme do druhého dne čekali na opravu plachty. Zde jsme měli před kostelíkem mši svatou.

Při naší další plavbě nás vojáci odklonili z trasy, protože na moři probíhalo vojenské cvičení několika křižníků. Blížila se bouře, kapitán doplul do zátoky k ostrovu Brač a zakotvili jsme u bojky. Nebylo to nic příjemného, prožívat bouři na lodi. Otci Petrovi bylo vždy při velkých vlnách, kdy se celá loď hodně houpala dost špatně. Ale ani tohle ho neodradilo a již několikátý rok tuto plavbu absolvuje znovu a znovu.

Na ostrově Brač jsme navštívili ponorkový bunkr, kde nám místní rybáři nabídli uvařenou chobotnici. Já jsem odvahu ochutnat neměl, ale o. Janusz s dalšími členy posádky si velice pochutnaly. Od bunkru jsme se pěšky vydali na pirátskou pevnost ve skále. Byla to dlouhá náročná cesta s foukáním silného větru. To nám ale vůbec nevadilo, okolní příroda byla opravdu nádherná. U pevnosti byl kamenný oltář, u kterého jsme měli mši svatou. Vojta hrál na kytaru a my jsme ze zpěvníku zpívali krásné písně.

Nastal čas, kdy jsme se měli začít vracet zpět do přístavu Sukošan, kde jsme měli zaparkovaná auta. Počasí se nijak nezměnilo, foukal stále silný vítr a byly velké vlny. Vypluli jsme tedy s oběma napnutými plachtami a s motorem. Bohužel nás vítr nepustil, natrhla se nám druhá plachta a my jsme byli nuceni vrátit se zpět do zátoky, kde jsme zůstali celý den. Večer jsme na palubě měli adoraci. S rozsvícenými svíčkami jsme všichni začali společnou modlitbou a potom jsme se po půl hodině střídali a adorovali o samotě. Další den jsme brzo ráno vypluli. Počasí se sice neuklidnilo, ale naši cestu jsme nemohli dále odkládat. Měl jsem opravdu strach a určitě jsem nebyl jediný. Hlavou mi probíhaly myšlenky, že tam někde zůstaneme a utopíme se. Modlili jsme se růženec a věřili, že nás v tom Bůh nenechá. Nakonec jsme to opravdu zvládli. Bylo to přesně jak ve vyprávění o. Petra o učedníku Petrovi, který vystoupil z lodi a kráčel po vodě. Není důležité, kudy kráčel, ale především po čem a s kým kráčel. To zda se Petr topil nebo kráčel po vodě, záleželo na tom, zda se soustředil na bouři nebo na Ježíše. Petrova chůze je pozváním pro každého, kdo chce stejně jako on vykročit k víře. Je to obraz toho co můžeme s Boží pomocí dělat a co bychom sami nikdy nedokázali.  Když vystoupíte z lodi ať je tou lodí cokoli – budete mít problémy a strach. My jsme měli velký strach, překonali jsme ho a zvládli jsme to. Strach je prostě cena za náš křesťanský růst. 

FOTO: farnost-lipova.rajce.idnes.cz/Exercicie_na_mori_2014/